ABYCH UŽ NIKDY NEMYSLEL NA JINOU

Když slunce pošimrá ti ráno tváře
Zase ti narostou perutě
A zlaté vlasy- znamení svatozáře
A s duší bílé labutě

Ptají se oči neviňátka
Ačkoliv sami věděli
Kdo otevřel mi v noci vrátka?
Kdo spálil mi křídla andělí?

Do krásy vlastní ležíš oděna
A přikrýváš se peřinou
Tak možná proto byla jsi stvořena
Abych už nikdy nemyslel na jinou...