Naposled zazpívej mi,
než zase odletíš,
jak ptáček modravý,
země světa svým zpěvem potěšíš.
Ještě pár písniček hraj,
než odletíž za obzor,
za daleký háj.
Zahraj mi skádanku svou,
posím, ještě naposled,
než zmizíš s černou tmou.
Poprvé a naposledy ještě pohlaď
květ na mém nahém těle,
poslední pohled věnuj mi
a dívej se na mě zas tak troufale a směle.
Zatancuj mi tanec poslední,
ještě jeden, než odbijou zvony kostelní.
...a Ty odletíš...
Ještě tu poslední básničku napiš mi,
každý den ji budu číst, než sečtou se mé dny.
...bez Tebe...
Proč tam všichni pořád za každou cenu cpete přírodu? To je chvíli Hrubín a chvíli nějakej nadrženej surrealista.
07.12.2010 01:57:00 | Nikotin