* Vločky nejsou černovlásky ostružin *

Anotace: než v krajině mrazivé stopy ledový vítr zavane, zříkal se křídel a mizel sníh tak i já s ním zmizím po zpovědi do nikam.. do dnů v nichž není místo pro lásku, obklopen zlými šípy v tyrkysovém kruhu zimních čarodějnic, abych uvízl kouskem těla na trnech.

*

Probouzím se
pár dní
ze závrati
jménem Ty

Neodpovídám a Nejsem

Chvílemi
líbám Tě
do mlhy
ať zas nikdo nerozumí

Snad jen ty…

city
čteme jiní
ze zmatku
ztraceni
z lásky
jednou
ti vrátí
Co spojuje nás
budeš-li se ptát svých barev
Dobře
nebo špatně?

*

Poznával jsem hory
v zelenkavých šerech
Ještě ses chvěla
s ohýnky v bílé cele
ležící v sobě s motýlím tajemstvím

Linie běžely
od štíhlých pasů
až přilnuly na lýtkách
k deliriu bosých kouzel

:Odhalíš sluje vin
:navzdory mrakům očí
:znetopýřím řasy
:popelavým nocím?


Hrával by hřích v jemných kadeřích
po neskrývané šíji a rty
všeptaly sen
hýčkaných stehen?

:Cítíš dušičko?
:bezbranné záchvěvy
:jsou mladičkou kůží pro zvuk
:šamanova bubínku!

:Neublížíš!?

Díval bych se díval
na duhové šance
děkoval ti v nich
nacházeje úsměv barev hřejivých

Četl jich
zrychlil dech
plachých - Nech..

Leť!

*
*
*
*
*

Co smím objevit v nevinnosti žen
co smím?

S tětivou od minula
a s Tebou
mé bídné bytí
ubližuje šípům

Ty rozdáváš krásno těm
jenž věrně píší přání
divoženkám z pohádek
o probuzení slunce v jinovatkách jara

já? promeškal jsem
rozechvělá vyznání

Mívám závrať.. lásko..
závrať!

*

:Bere mě nebo víc zkusí padat?
:Vždyť nevím o něm skoro nic

Omámen přísnými pohledy
usměv vzlétl vstříc
a dál?

Pustíš dračího strážce?

Chci ti věnovat
šťastnou hvězdičku
abys v kaňkách
z aprílů
neplakala..

jenže jsem indián večerního ohně
pálím
své skalní básně
jedině tak hřejí

*

:Smí ustlat samoty
:májovým dešťopádem?

…kdyby někdy poslouchaly srdce


Neslibovaly létu trpké rybízy
prý zachutnají sladce
až v tobě zprůhlední můj sten
až i my odejdem' pro lásku světa..

:Malovala?

básníčku…
vedou tě sluníčkové duhy

:Darebáku !!!

Vtiskla mráz do kůry stromu
ať klečí bez červánků..

:nejsi...
:v zimním spánku?..

na schodech
jak na mostech
znajících osud stínů
maličkých dlaní
jež v tobě probouzí tebe
neboť člověk nosívá
v sobě člověka většího
než je on sám když letíš nocí pro jeho noci

A já smím jen říct - namaluji ti

:jméno do písku
:a moře je smývá

namaluji ti

:jméno v modra nebe
:a podzimní vítr
:šedobílých oblaků
:za večerů vína
:v rosné číše se střevíčky tmy měnívá

a tolik mě dobývá
ta vločka víla pálivá!

Mám snad tvoje jméno vzít do srdce svého
do srdce ztemnělého
i verše důvěrného
když v něm
stálé sídlí slzy?!?

Mám snad Tebe
abys hrála že tě drží
loďka v bouři
vlnobitím zmítaná

Lákala bys…
cizinkou z rákosí…

na rty!

Ty jedna tmavovlásko! Chceš mi vzít modré temnoty
aby Tvé prstíčky na nich psaly
co se neříká
a hřeje

Ty jemné prstíky malířky
zelených vetřelců

abych toužil vzít násilím zpět
vesmír po rosách?

Abych... víš..
pro zlomek jsoucna
b b b b bych.....

:anó?

rozlil tvůj strach užil si sedání do tmy v kleci smutných ohniváků

i přiznal -
O tebe jsem se celý roky bál
Uloupím náš svět
do zpěvů z vlčích máků

a ty se budeš bát kam zmizí
modráskové domů..

Podivnou řadou
v níž je domov někde tam...

Hledáš odněkud
Vrátíš se někam..

Doufal jsem
domov je kde poroste náš strom...
Tenkrát
z okousané břízy ses ptala jestli pláče..

Tiskneš dlaní odpověď
a čekáš na strach
mezi řádky…

Čekáš…?

Vím.. Čekáš pro příští létání
abys mohla andělsky zabít
obraz
ležících dívek
ze svářečské dílny

deset let opuštěných stěn
uražených radiátorů
rozbitých oken
stržených plakátů z Playboye

Udivuje tě
drsňáci si lepí u svých strojů ženské?
Trofeje?

Viděla jsi někdy srdce
V kouři syčících želez
V rámusu totálních směn
Ne nebudu tě mučit

proč kovům dávají dívčí jména

Těší se..
až je něžně osvobodí
neboť něhu nedá přítel příteli co žena

:Tehdy Amor pláče?

- Jestli zná příběh černovlásek z obrazu?

Volaly o pomoc!

Nechtěly se dívat do prázdna
do věčnosti
Toužily pozorovat muže
a když se jim některý líbil
mizely za své rámy
proč?
Aby o něm tajně přemýšlely
jak ho svedou..

proto prý byl do života vrácen
po noční šichtě čápů...

Vznesl se žebřík z nebes
a narozeninovou baterkou
odmával My Day

a potom jsem párkrát vykolejil

černovláska první
černovláska druhá

dvě sestry, dvojčata, já nevěděl se kterou chodím
jedna měla na rameni vytetovaného netopýra
a když jsem se ptal
tobě netopýr uletěl jako ty ozvěny citů?

Víte J, já se občas i meju

a teď jsem nevěděl jestli záda nebo city
nejspíš si myslela že netopýr je ňáká cáklá špína

to byl trapas co?

tak jsem chodil s oběma
a než jsem na to přišel
hráli jsme hru
na lásku

v níž každej moment má ta holka jinou náladu
a vůbec nevnímá co jí povídám
ptá se mě stále na to samý
řekni mi
jak vidíš naši budoucnost v pondělí
řekni mi jak vidíš naši budoucnost v pondělí

z toho by jeden začal mluvit

My ledy rozmrazíme budoucnost naší

všude mě to dnes haraší a straší!

až mne uhranul měsíční svit..

Mám je!
Teď už víš od čeho paklíč
Ne.. ještě jsem je nepověsil
ani nepřibil na stěnu
i když se místo našlo

Musím žít stín s obrazem?
v něm!

V cimře básnivého blázna budou viset
zaschlé zčernalé růže
ve tvaru kříže
deset let po zmizení -

věštila dcera Luny
další tmavovláska
to je snad osud?


Tušením jde slib
trápení - už znáš…

Veselý je přece srdce kouzelný
proto nevíš jestli je dobře
nebo špatně..
že se nesmím pokusit
o návrat

Nenávidíš mne.. teď?
Jsem
volný

A hned mi řekni
když máš zavřené oči
svíráš černé koně koleny
Anebo se budeš ptát v té noci
kde je starostlivá malířka s milým

Pojď to zkusit čistě

jsem
jen
zde
v životě

Nech prosím komplikovaných citů a procitni

má volná lásko

Probouzím se pár dní
ze závrati jménem Ty

Neodpovídám a Nejsem

Chvílemi líbám Tě
do mlhy
ať zas nikdo nerozumí

Snad jen ty…

city - čteme jiní
ze zmatku
ztraceni

jsme tišší
přání vločky
a klavír ladí stíny
v žesťových zákoutích
v nachovém vlání nezbedné krásnoočky
ty voláš
zhasnout
anděl by směl žasnout
v sametu noci i tygrované kočky
tají chvěním nezkrotných zeber
a nasyceni lovcem
jdou si klidně ráno místo kávy na safari
zatímco já leštím stěny
mé ojíněné ženy
a neskrápím solí zemi
neboť
i pod sněhem

prší níž a níž..

Snad po životě
budu štěstí blíž

Ty běž veršovat
a já?
to víš...

nakonec budu rád
za borový háj
kdes v něm po čase bezejmenný
začne popelavý sad
přírodou rozkvétat...

I svitne láska jak anděl znící
neznámé duši v neznámém srdci i těle vznikajícím

novou jiskru života
na chvíli
věnovat

* a proto před vánoci utíkáš z domu?
* ...
* pro vločky?

Vločky nejsou černovlásky...