Jsi můj ...

Jsi můj ...

Anotace: ... to stačí ...

Chodím si přivonět,
když vracíš se mi domů,
tváře máš zvrásněné,
jak kůra starých stromů…

Netřeba dlouhých vět,
postačí úsměv letmý,
v srdci zvuk kastanět,
v břiše motýli vzlétli…

Jsme doma sami dva,
děti se občas vrací,
vzpomínek hromada,
jsi stálou inspirací…

Autor nejsembásník, 13.12.2010
Přečteno 546x
Tipy 50
ikonkaKomentáře (11)
ikonkaKomentujících (11)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Za věrnost a odvahu,kterou tady cítím.

24.12.2010 13:07:00 | Danger

líbí

i na mě z tvé básně dolehlo to kouzlo slova "doma"..

22.12.2010 13:18:00 | zelená víla

líbí

nejsem básník...tou krásou obyčejných slov jsi mě doslova dostala, je to nádherné.)))

14.12.2010 11:39:00 | carodejka

líbí

.. a to je moc dobře ..
ST!

14.12.2010 07:36:00 | jita.1965

líbí

pěkné..moc..

13.12.2010 16:41:00 | Květka Š.

líbí

Takovému vztahu lze jen přát a závidět...

13.12.2010 16:00:00 | labuť

líbí

Moc hezké...

13.12.2010 13:57:00 | Kapka

líbí

Sice rýmy se občes krčí studem, ale ten náboj a obsah a jednoduchoST! Takové výpovědi se dá věřit! :o))

13.12.2010 13:35:00 | Zasr. romantik

líbí

Šťastný to muž
ST

13.12.2010 13:07:00 | Kars

líbí

Krásné...

13.12.2010 12:45:00 | CULIKATÁ

líbí

Je jako pohlazení.Všem známá skutečnost. Pokud má člověk místo kam se vracet,tak pořád žije.Je to kouzlo domova.ST

13.12.2010 12:36:00 | jitka.svobodova

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel