Jsi můj ...

Jsi můj ...

Anotace: ... to stačí ...

Chodím si přivonět,
když vracíš se mi domů,
tváře máš zvrásněné,
jak kůra starých stromů…

Netřeba dlouhých vět,
postačí úsměv letmý,
v srdci zvuk kastanět,
v břiše motýli vzlétli…

Jsme doma sami dva,
děti se občas vrací,
vzpomínek hromada,
jsi stálou inspirací…

Autor nejsembásník, 13.12.2010

Přečteno 599x

Tipy 44

Poslední tipující: Danger, zelená víla, kuskus pruhovaná, strašidýlko-střapatý, Danga, CORONATION, carodejka, Mbonita, jita.1965, zenge, ...

ikonka

Komentáře (11)

ikonka

Komentujících (11)

ikonka

Doporučit (0x)

ikonka

Komentáře

24.12.2010 13:07:00 Danger

Za věrnost a odvahu,kterou tady cítím.

22.12.2010 13:18:00 zelená víla

i na mě z tvé básně dolehlo to kouzlo slova "doma"..

14.12.2010 11:39:00 carodejka

nejsem básník...tou krásou obyčejných slov jsi mě doslova dostala, je to nádherné.)))

14.12.2010 07:36:00 jita.1965

.. a to je moc dobře ..
ST!

13.12.2010 16:41:00 Květka Š.

pěkné..moc..

13.12.2010 16:00:00 labuť

Takovému vztahu lze jen přát a závidět...

13.12.2010 13:57:00 Kapka

Moc hezké...

13.12.2010 13:35:00 Zasr. romantik

Sice rýmy se občes krčí studem, ale ten náboj a obsah a jednoduchoST! Takové výpovědi se dá věřit! :o))

13.12.2010 13:07:00 Kars

Šťastný to muž
ST

13.12.2010 12:45:00 CULIKATÁ

Krásné...

13.12.2010 12:36:00 jitka.svobodova

Je jako pohlazení.Všem známá skutečnost. Pokud má člověk místo kam se vracet,tak pořád žije.Je to kouzlo domova.ST