Jsi můj ...
Jsi můj ...
Anotace: ... to stačí ...
když vracíš se mi domů,
tváře máš zvrásněné,
jak kůra starých stromů…
Netřeba dlouhých vět,
postačí úsměv letmý,
v srdci zvuk kastanět,
v břiše motýli vzlétli…
Jsme doma sami dva,
děti se občas vrací,
vzpomínek hromada,
jsi stálou inspirací…
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
TiskZa věrnost a odvahu,kterou tady cítím.
24.12.2010 13:07:00 | Danger
i na mě z tvé básně dolehlo to kouzlo slova "doma"..
22.12.2010 13:18:00 | zelená víla
nejsem básník...tou krásou obyčejných slov jsi mě doslova dostala, je to nádherné.)))
14.12.2010 11:39:00 | carodejka
.. a to je moc dobře ..
ST!
14.12.2010 07:36:00 | jita.1965
pěkné..moc..
13.12.2010 16:41:00 | Květka Š.
Takovému vztahu lze jen přát a závidět...
13.12.2010 16:00:00 | labuť
Moc hezké...
13.12.2010 13:57:00 | Kapka
Sice rýmy se občes krčí studem, ale ten náboj a obsah a jednoduchoST! Takové výpovědi se dá věřit! :o))
13.12.2010 13:35:00 | Zasr. romantik
Šťastný to muž
ST
13.12.2010 13:07:00 | Kars
Krásné...
13.12.2010 12:45:00 | CULIKATÁ
Je jako pohlazení.Všem známá skutečnost. Pokud má člověk místo kam se vracet,tak pořád žije.Je to kouzlo domova.ST
13.12.2010 12:36:00 | jitka.svobodova