Anotace: O jedné víle, která se honosí uměním milovat, i když po svém..
Temná vílo
Jemných rysů
Zaklela jsi do dopisů
Touhu mého srdce
Tvé rudé rty
Líbají mou pleť
Černou růží
Přejíždíš po mé kůži
A rudé kapky padají
Na bělostný sníh
Rudé květy vykvétají
Na šatech z hedvábí
Tvé doteky zraňují
Ale přece se tě nevzdám
Jsi totiž má, vílo snová
Máš krásnou vílu v sobě...já jí měla taky, jen se časem proměnila ve vlka..přeju ti aby tě víla vedla dál.
10.09.2012 00:03:35 | Liduška
Jsem rád, že jsem tě tu znovu našel :-). Tvá báseň je velice povedená. S úctou
Azazen
05.07.2011 11:07:00 | Azazen
Tedy... musím uznat. Pěkná. Docela mě zaujala. Líbí se mi ta forma. I když mě ruší ta velká písmena na začátku veršů, ale to je maličkost. Na to, že tě mám v hlavě zafixovanou jako autorku především fantasy příběhů, tak musím říct, že občas zaperlíš i v jiné sféře a tohle je jen důkazem. Skoro mě na to napadl pěkný obrázek. Nevadilo by ti, kdybych se ten námět vypůjčil... ??...
20.03.2011 10:03:00 | Miro Sparkus
Každý to má trošku odlišně, v tom jsme každý originál.
Nicméně v důsledku to většinou dopadá velmi podobně.
Originální mi připadají pouze prožitky života, důsledky života už moc ne.
17.02.2011 07:55:00 | Dračičák