Rozhovor o lásce

Anotace: Věnováno lidem, co mají pořád náladu na mé filosofování.

„Láska, co to je?“
ptám se tiše tě
mlčky se tu na mě díváš
přemýšlím, co v mysli skrýváš.

Že jsem dítě malé
víme oba jistě
o životě přesto vím
víc než slova, prozradím.

Smutně se pak usměju
do očí ti pohlédnu
modré jsou jak studánky
chybí ti v nich oblázky.

„Láska je cit velkých lidí,“
nechceš zničit můj svět snění,
„na tu máš dost času stále
nespěchej teď, malé pískle.

Usmívej se na svět ještě
s láskou smutek hnedka přijde
a pak než se naděješ
slzy štěstí si setřeš.

Je to zmatek v mysli tvojí
nemusíš se pranic báti
jen dost času ještě máš
nespěchej teď“, sklopíš zrak.

Přemýšlím teď sama tady
myšlenky se rychle honí
asi pravdu zase máš
na lásku mám ještě čas.