Za nocí zvonivých varhany rampouchoví
V té plné tváři Měsíce a osvětlení úpatí
se v zimním namlouvání zábrany vytratí
a ústa mrazivá pak tělu ságy poví…
Polibkem po polibku od sněhových hvězd
s postupným posunem až do ledových krust
Mráz květy vmaluje Vichřici na počest
A pak sněhovým jazykem se zmocní jejích úst
A vítr laská šíji bílou v krouživé vířivosti
a dlaně závějí pomalu odkrývají siluetu ženy
z chladu těch doteků jde horkost do podmostí
v tom tanci milostném dendritských roztoužení…
Za nocí zvonivých strunami omrzlého vnazení
v tom mapování bez sněžnic stopami citelnými
na plotny ledové splynutím k vášni hozeni
se v dotýkání probouzí bytosti krásám zimy…
A jenom tiché výkřiky se nesou do ozvěny
v záklonu síly prohnutí pod pevným vedením
I tma se ňader dotýká v magickém rozhoření
a boky rytmus určují pod tíhou hlazení…
A sama vášeň našla cestu od klína až ke kotníkům
dráždivý Mráz se prošel hebkou kůží pod povrch
A rýhy nehtů v žádosti jsou vzkazem v rozcestníku
že za oponou mlhoví lavinu někdo strh´…
Po pátém čtení názor se mění:
První sloka již tuze mi sedí,
druhou si ponechám na poslech —
zvednu k ní hledí v Kamenném čtení!
Tam vždy si náramně modře medím.
A hlavně tajím dech.
31.12.2010 10:13:00 | Špáďa
To špáďa;
díky, ale jasně musím říci: nedokázala!
je to zveršovaný příběh a kdybys ho slyšel recitovat, pochopil bys, že ani v nejmenším nejde ani krátit, ani rozšiřovat...
31.12.2010 08:58:00 | šuměnka
Napravuji malou softwareovou chybu serveru v zabezpečení vkládání komentářů od nepřihlášených uživatelů a podepisuji:
31.12.2010 v 8:43
Špáďa
31.12.2010 08:47:00 | Špáďa
obzvlášť oceňuji čárku nad h, je to krásné používat v češtině, slovo má ten správný konec a báseň ocásek ... :-)
30.12.2010 21:46:00 | cado