Nic

Hm, já to znám, a taky mě to bolí, nepředstavitelně.
Ono to bolí asi skoro vždycky, ale stejně se do toho musíme pořád vrhat, jako lumíci do moře, v bezostišné naději, že jednou potkáme mezi tou nekonečmou záplavou bolesti ostrov (tedy alsepoň já to tak cítím), a kdo ví, třeba ho někdy přecijenom najdeme, to opravdové štěstí, které už nikdy nepřestane zářit. Musíme tomu přece věřit.
Tímto ti přeji, aby jsi ty ten svůj nalezl ve zdraví a v co nejbližší době, a ať už tě to nikdy tolik nebolí.
Hodně štěstí

Ps: a dobrá báseň, máš moji poklonu.....ale to už ti asi došlo:-)

03.01.2011 23:47:00 | Anjesis

ano..ST!

03.01.2011 22:04:00 | hašlerka

no jo...to máš sice pravdu..ale mě to celkem mrtě bolí..

03.01.2011 20:02:00 | Lamorte

i pro to nic lze trpět, nebo umírat,
i za to nic se pak mnohý hodlá rvát,
a i to nic dokáže vyvolat ozvěny,
a tohle nic v srdcích rozdmýchá plameny,
a toto nic dovede dát všemu svůj třpyt,
že i my, každý, chcem to něco přeci jenom mít

03.01.2011 19:59:00 | Anjesis

to je naprostá bomba!
(jen úvod bych trochu rozmělnil)

03.01.2011 19:51:00 | 11477

pravda
ST

03.01.2011 19:37:00 | Mbonita

je to tak

03.01.2011 18:31:00 | drsnosrstej kokršpaněl

Zvláštní, s osobním kouzlem a zamyšlením :o)

03.01.2011 18:10:00 | Giginka