I ona se napila z Léthé
Možná ve stejný okamžik
Možná, že o chviličku déle
/ poněvadž ono chvíli trvá létat světem /
a jako provokaci překřížila nohy
jak jogíni, v té levitaci nad ním
/ až z toho trochu syk´/
Však potom zatvářil se směle
A v duchu hledal nejvhodnější pohyb
kterým by naznačil
že rozumí a slyší…
Už zkoumal písmo, umění
šel k osvícení
hledal cestu k moři
věděl, že na konci je víc než jeden cíl
že El-Khalifa přesmutnou je říší
a že když do Styxu jsme vhozeni
pak pozdě na řečnění
a proto vyslal šifru očima;
„jsem vítěz nad smrtí
proto z Vás možná hořím…“
A ona smetla si ho ze břehu v polibku něžných bouří…
ó Persefono,
královno co dáváš kvést
na pelest usedáš
a stejně se vznášíš
svou něžností
zaléváš polibky
dny rašení
barvíš láskou veronské zeleni
a hladíš..hladíš slovykrásnění
06.01.2011 20:28:00 | Mbonita
A ona smetla si ho ze břehu v polibku něžných bouří…
Pěkné moc pěkné...mám rád tvé nápady....S.T.
06.01.2011 18:32:00 | ZILA78
hezké básnění..máš pěkné nápady i fantazii!!!
06.01.2011 11:00:00 | xoxoxo
Vítám,
že píšou sem tací,
co v levitaci
vznášej se jako draci...
Rád se k nim proto vracím...
06.01.2011 10:08:00 | Špáďa