ZA HRANICI FANTAZIE

V časoprostoru nádherných vzpomínek,
rozčeřených vodní skleněnou hladinou.
Zachytil se průsvitný křišťálový pramínek,
pod povrchem se sny, v klidu spočinou.

Do šeřícího se dne,
ukradnou hedvábnou mlhu pavučin léta.
Západ slunce do rudého lesku zve,
na vodopádech lásky z končin světa.

Z rozkrojených srdcí vytryskne láva v cit,
do ohnivých očí, zalitých překvapením okamžiku.
Vítr ani déšť nemůže horký dech smýt,
neznají Tvoji duši a pěstovanou mimiku.

Jak napíná se Ti do mozaiky tvář,
když smějí se Ti oči.
Jak na Tvých krajkách vrásek vychází slunce v zář,
když mé prsty na pohlazení vkročí.

Jak bouře do karet míchá Ti vlasy,
vytesaná z ušlechtilý dřev dávných pralesů.
Srdce tak divoké a silné, plné spásy,
na křídlech něhy ,až za hranici fantazie si tě odnesu.