krátery

oo

v Tvé čáře života, zasekla se má podstata
bojuju proti vůli svého srdce
bolest je odplata, pád hubou do bláta
jen chmýří pampelišek k oblakům se vznáší
zamilovaný pár; ruku v ruce
závist se v přítomnu těžce snáší

v Měsíci krátery prázdnotou zejí
jen tma má moc odkrýt podstatu světa
touhy a chtíče se ve mně probouzejí
nutnost se dělí nekonečnem
v duhovce odraz slova ‘sketa‘
rozdíl je ve stálém a věčném

v Tvých písních zní energie mysli
rytmus Tě zve na taneční scénu
znám Tvou chuť hořknoucí smysly
tajený dech ve vlnách ozvěn
nechávám vůni svého parfému
ten čas; v neskutečnosti proměn
nevědomost nad sebou klenu
prázdno a zábrany vyžeň mi z mysli

oo