Fotografie

Anotace: promluva k fotografii

Dívám se stále na tvoji tvář,
sice jen na fotce, ale ta zář
v tvých očích přetrvává i na ní,
proč nejsi na živu? Proč spíš v zemi?!

Ta tvoje fotka není jen jedna,
je to foka, myslím, z ledna,
kdy jsme byli ještě spolu,
lezli na skály a nedívali se dolů.
Nedívali se dolů ani zpět,
škoda.. je to dávno, je to už pět let.

Patří ti mé srdce, patří ti můj žal,
ale neboj žiju, žiju dál.
Neměla jsem nikoho krom tebe,
stále se dívám na noční nebe.
Jsou tam ty hvězdy, co jsi mi dal.
Pamatuješ? Tak krásně jsi se smál.
Pamatuješ si na tu noc?
Smáli jsme se tehdy oba moc..

Jsi můj anděl strážný,
jsi patron jenom jenom můj,
jsi otcem mého štěstí,
Prosím tě, stále při mně stůj.

Tvůj syn je ti tak podobný,
tvůj syn bude stejný jako ty,
usmívat se umí krásně,
je mu pět a už skládá básně.

Je velmi chytrý,
měl bys ho jistě rád,
a jak moc a moc milý,
nemusel by ses o něj vůbec bát.

Dívám se na tvoji fotku,
a tvář tvou matně poznávám,
je to horší rok od roku,
tohle se mi v ničem nestává.

Před lety jsi umřel
ale ráda tě mám stále,
byt můj na to shořel,
tak jsem se vrátila k mámě.

Mám práci, mám syna,
vyšla mi i vlastní kniha.
Štěstí já mám, a to díky tobě,
dokonce už věřím sama sobě.

Děkuji ti