Střípek v mozaice

Jsi jediný střípek, jenž v mozaice mám,
nebo jediný, který mi schází
Jsi lék i droga, na kterou umírám,
světlo na konci, jež nepřichází.

Však když jsi mě zradila poprvé,
andělé lásky s křídly od krve
smutně zaplakali.

Jsi jak víno, jež zaslepí mou mysl,
stejně nádherná a stejně zdrádná.
Jsi důvod k smrti i života smysl,
jsi zároveň slunce i noc chladná.

Však když jsi mě zradila poprvé,
andělé lásky s křídly od krve
smutně zaplakali.

Jsi krásná princezna mých představ a snů,
krutá víla, jež mé srdce trestá.
Jsi má hvězda, kterou nikdy nezhasnu,
jsi můj cíl i nekonečná cesta.