Anotace: .................
jsem kusem železa ve Tvojí huti
chladný a bez zájmu nechci se hnout
Tvé umění kovářské jihnout mě nutí
vyjmeš mě z výhně a začneš mě kout
více než pevně v kleštích mě svíráš
Tvou vášní horoucí jsem do běla rozžhaven
společně s únavou pot z těla stíráš
jsem naděje prostý a slabostí omámen
s obrovskou vervou teď mácháš kladivem
bušíš v mou hruď, až tají se dech
oddán a vysílen Tě sleduji s údivem
mým přáním je spočinout na rudých rtech
na pokraji exploze srdce se ocitá
Tebou je zmámená má ubohá mysl
ohýbáš lásku a chtíčem jsi nabitá
vzpírat se nátlaku, již nemá smysl
pak zavřeš oči a ve chvíli jediné
do ledové kádě ponoříš celé mé tělo
bez kouska lítosti v tváří Tvé nevinné
přoč uhasit lásky žár Tobě se chtělo
v přívalu chladu puklo mé srdce
stal jsem sochou do sbírky Tvojí
duše má zhynula v Tvé zrádné řece
zklamaná důvěra se nelehce hojí....
vynechal bych poslední sloku
a děla; úžasné to dílo básníku!
někdy je potřeba méně kroků
stvořils tu nádhernou lyriku...
27.01.2011 12:20:00 | šuměnka
Tak tahle báseň je vážně MOC povedená!! Snad se brzy nejde jiná kovářka, která Tě s větší láskou bude kout.. ;) ST!
21.01.2011 16:03:00 | dream in emptiness
Nádhera, verše krásně zrýmované, plynou tak lehce, tolik něhy, citu a krásna...ST
19.01.2011 12:44:00 | Sladkalu
vau čumímm zírám a radši už mlčím
18.01.2011 17:22:00 | Lilien