T a n č i l a jsem
na štokrleti nábřežím
chytala duhu lasem
a všebarevné mořské koníky
pak dětem zapřahala k otěžím
aby je provezli náměstím magiky…
A On se pohupoval nedaleko!
/ zas lámal hroty pohledů
zas měl svou potištěnou helmici /
Zvedl se. V písečných botách klidně prošel řekou
aby mi dokázal „já tohle dovedu“…
Pak z kapsy vytáhl svůj papír balící
a na něm rozběhl se živý hologram;
tam žena letěla
a masku konkubíny měla na lících
a tělo z čokolády, která řeku tvořila
na ní plul muž, co břicho měl jak prám
pak celá scenérie zmatněla
by zjitřila se v jiném zobrazení
na poli rýžovém půlová nota klíčila
a vprostřed pyramidy kovového ticha
se na opasku v obrazci koloběh zase změnil
rozkvetlé květy k nebi rozkoš její dýchá
v tom labyrintu slovní žvýkavosti
začala pršet smíchem
do modré trávy, do fialových cikád
do piktogramů
do hvězdné vábivosti…
A v tomhle okamžiku složil lodičku
Poslal ji někam do nebes
Pak zavázal mi oči, by v nedalekém chrámu
s citem pro písmo klínové
se zhostil
úlohy znalce, jenž naladil svou vábničku
…všech nekonečných zbarvení, co rozmícháme dnes
v paletě nebezpečně váhové…
Ach Špáďo milý,
dlouho jsem přemýšlela, zda sdělit Ti ten trik?
Zda prozradit, čím pojím mysl svojí
Zda vyšeptat Ti, kde beru své síly
na rýmy do modré / a páč jsem excentrik
poslyš teď radu mojí;
já piju denně Müllera / a tomu uvěř jistě!!
/ že od rána až do noci jej v hrdlo nalévám /
je vždy v mé lednici, vždy na tom správném místě
Na malinové mléko totiž úchylku já mám… ;)
24.01.2011 16:14:00 | šuměnka
Toť nádhera!, co v modrou ryješ!
Tak pověz nám, co, šumi, piješ,
ostatní, co čtou Tebe, pak
zkusí si básnit také tak |;-)!
Ale asi marně, protože...
Jsi bohém v sukni skrýše,
který ví, pro co dýše.
Jsi diva slova, která pije
z pohárů vlastní terapie
a lásky, kterou druhé sytí,
by mělo smysl její bytí.
Jsi bouře plná z nitra tužeb,
jíž sílu dává odér muže,
již denně líbaj rety Múzy
na spánky, líce, živůtek blůzy, ...
co potom chutě svého pré
poránu drásá do modré.
23.01.2011 22:34:00 | Špáďa
To Květka Š.
to doufám! přestanu psát, až nebude co říci
neb nechci nudit čtenáře prázdným dnem pod poklicí...
23.01.2011 12:08:00 | šuměnka
rozkvetlé květy k nebi rozkoš její dýchá
v tom labyrintu slovní žvýkavosti
začala pršet smíchem
do modré trávy, do fialových cikád
do pikrogramů
do hvězdné vábivosti…...
tohle je super....S.T.
23.01.2011 12:01:00 | ZILA78
d u h a
to je hologram
ticho v Notre Dame de Chartres
kdy paprsky západní rozety
jsou tak blízko
že po nich můžeš vystoupat
až za hranici snů
a potkat jeho
hladit ho
milovat
dotýkat se
malíčkem jeho obočí
nechat si za blůzku
nasypat růže
potkat
svého lodivoda
svého muže...
23.01.2011 09:53:00 | Noc17