V rozkvétání

Jak sněženka, co sněhem se prodírá
a čmelák kape na ni medovou lžící,
jak jehličí, co zas nové síly posbírá,
kvetu jak poupátko nedávno spící…

Rozkvetla jsem až do nejširšího rozpětí,
když paprsky své stočil na mou stranu,
když dlaněmi zastavil cit divokého vanu
a doteky rozvířil to zvláštní napětí…

Kvetu jak tulipán, co otvírá lístky postranní,
když utápí se v té tajemně zelené tůni,
když částečky prachu vítr všechny vyhání
a místo nich fouká k němu tu tvou vůni…

Kvetu jak leknín, v němž odráží se obláčky,
když hladoví po rtů jemném tahu,
když konečky prstů hladíš pylové váčky
a všude rozsypáváš útržky jejich obsahů…

Kvetu jak růže, co rozbaluje svá roucha,
že snad i stonky dokáží vzplanout,
kvetu, když to nejkrásnější srdce poslouchám,
kvetu a nikdy nechci zvadnout…