Ze zrníček beznaděje,
klíčí semínko štěstí.
Slunce zase v srdcích hřeje,
teplo cestičku si klestí.
Oči začnou zase zářit,
slz prolilo se mnoho.
Nepustíme tebe k sobě,
proradná zlobo.
Mnoho sil nás usmíření,
někdy hodně stojí.
Stále tu bude někdo,
kdo proti štěstí zbrojí.
Láska je štítem,
který chrání naše srdce.
Odpuštění je stužkou,
co spojila nám ruce.
Květina ze semínka roste,
poupátko raší.
Nezapomeňte ji zalévat,
ať stále kvete, září.
Moc hezké, jak krásně si lásku načesala, bez ní nemůžeme být, jsme zahradníci.
27.01.2011 00:10:00 | carodejka
Moc pěkné!!!:)
26.01.2011 20:01:00 | xoxoxo
Kytka....usychala zahrádka bez vody a sluníčka,
.... pak začal náhle zlom a zahrádka
.... zas kvete a v ní naší lásky stvol...
Díky Vám všem za komentáře:-)
26.01.2011 12:37:00 | Tamara