..v náhodě..

Anotace: o chvíli, která mnohé mění / alá Enigman

Sbírka: ..splétání pramenů..

S e d ě l a
jsem v koruně stromu
a poslouchala listů šumění
na nebi utíkala gazela
/ snad před úderem hromu
když blesk si na ni zuby vycenil /

A on se klidně honil za žluťáskem
jenž uletěl mu do mé náruče

Zastavil !

Měl kotvu v hrudi, čelo přeplé páskem
Přemýšlel
kam mžitky očí zatluče
kam železo by odložil

jak cherubín, jak archanděl…

Přemýšlel o čase
/ i já jsem přemýšlela /
Dva, co se vlastně neznali
jen spojila je náhoda, místo a děj
v životním atlase
ta jedna malá bezvýznamná cela
co zaúpěla vytím šakalím;

…už nikam nespěchej…

Vzduch nasytil se křišťálem
A pusto prázdno zbylo po bolesti
A do rýh stromů obtiskla se zem
a větvě rozcáply se do neřestí
nad poloprázdným hledištěm…

Konečně vzhlédl vzhůru
/ a teprv si mě všim´ /

pak jemně prstem poodhrnul kůru
strom zlehka pod ní pohladil

/ má vlastní kůže zvrásnila se jako v čase zim /
Vždyť bez doteku našel sobě cíl!

A pak mi z očí přečetl můj vzkaz;
…než aby vypršel nám čas
tak hrnci jen dno sdrátujeme, chceš?

On na oplátku dal mi květy ze dlaní
se slovy; „tohle sobě střež“

..a já už věděla, že aspoň na chvíli mne ochrání..