Naděje jak smítka prachu,
skrývám do svých dlaní.
A touhy své za roušku strachu.
Vzpomínky jak holubice bílé,
vězním v sobě dál.
A marním všechny vzácné chvíle.
Bez Tebe jsem jak vytesaný z ledu,
prosím Lásko, vrať se mi!
Miluji tě! Nenávidět nedovedu.