Navždy
to je tak vratké
lehoučké
jako prach
a svádivé slůvko
co pořád láká
snad každého z nás
zklidnit dech
uvolnit se
odhodit svršky
zbořit hráz
všechen strach
pochyby
a obavy…
Ale já
nejsem výjimka
a taky jsem se
mu oddala
plně VĚŘIT
že budeme
chytat do rukou
tající sníh
pozorovat
pučící pampelišky
dotýkat se nebes
jak ve snáři
letních nocí
poslouchat srdce
jak nepravidelně tlukou
tančit s listím
ve vírech
a potom zas
slíbávat si vločky
ze tváří
po celý čas
spolu
navždy…
..já to taky neumím na půl plynu...raději uhořím než abych doutnala celý život :)
31.01.2011 13:55:00 | Noc17
raděj chci na chvíli
a pak to prodlužovat / nechat se mile překvapit /
než navždy / a pak před cíli /
být vykoukaná, zklamaná, bez chuti dále žít...
29.01.2011 16:05:00 | šuměnka
Přesně tady tu nádhernou báseňku jsem si potřebovala v dnešní večer přečíst a mile mě potěšila!:)
28.01.2011 21:25:00 | střelkyně1