..vesmírem rozpoznaní..
..vesmírem rozpoznaní..
Rozplývají se tvary i slova do noci šeptaná.
Asi spíš!
Odlétám v Proxima Centauri vesmíru vydaná
Odtud mě uslyšíš
Zůstaneš hořící, dokonalý
V mé mysli zapsaný
Zářivost hvězdokup city pálí
Do nitra protkaný
I mým dlaním se stýská
Po jemné Tvojí kůži
Buď blízký touze blízka
Lásku si užít…
°°
Rozplývají se prožitky do noci vykřesané
Lásko slyš!
Vrátila jsem se změněná dík Tobě s ránem
Zas jsem Ti blíž!
Oba jsme hořící, dokonalí
Vesmírem rozpoznaní
Oba jsme amulet k tělu si vzali
Drak poctil dračí paní
Dlaně jsou dávno nasyceny
A jemná kůže zjemnělá
Vyryl s´mi vzkazy do mé stěny
A já zas Tobě do těla…
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Už sám název vypovídá o nekonečnu... lásky, touhy, citů, vášně, milování, srdci, myšlenek, mazlení... ST!*** krásného Tvého básnění.
03.02.2011 06:27:00 | NikitaNikaT.
mám z toho radost...
dýchá to
a žhavě rámusí
jak knotky svic
čerstvě a moc krásně
tak ať nepřijde nic
co cesty vám zadusí
bys už navždy jen
cítila se šťastně...
02.02.2011 14:55:00 | Jiná
Kde se mnou sedí tady v sále,
ví, kdo je v modré nebes králem...
Přeji vám štěstí jen neskonalé...
Dál raděj mlčím... jak kámen v skále...
02.02.2011 13:38:00 | Špáďa
ano vidím to stejně jako Jiří..
jsem okouzlena jako žena a duše spřízněná..
jsem za tebe moc šťastna.
02.02.2011 11:03:00 | Mbonita
Krása slova a Tvého srdce a závěr mi sebral vítr z plachet (slova z úst) :o)
02.02.2011 08:05:00 | labuť
… jsou vyznání, k nimž naivní básník mlčí a obrací se ke klasikům…
„K ničemu nemám takovou úctu, jako k lidskému štěstí“.
(Stendhal)
02.02.2011 07:36:00 | j.c.
