P o č k a l si
na mé zatleskání
/ tím signálem stéká čerň antracitu
do všech malých dóz /
Došel mu inkoust v kresbě do krásy
odložil pero dál
a pokračoval dlaní
v níž mnohem víc měl citu
by výtvor přes doteky polaskal
by kresba pocítila jeho daktylos
...jako by vytušil
že kdesi nad ním tichý pozorovatel
je jeho konání
Trhla jsem sebou / což byl jeho cíl /
Vydal se ke zdroji
/ nehmotně hmotných těl /
a šel si oklikou, zákoutím, ústraním
co se mu líbilo, klidně si osvojil
slabinám země skvěle rozuměl
za vůní vláhy slepě bezbranný
/ se zbraní v konání /
a stále kreslil / máyské motivy
i indiánské vzory stínované…
Pak dlaní světlo zvláštně zakřivil
Použil jazyk Nahuatlů, by ji oživil…
A tleskl směrem do mých míst!
A já jen stekla stejně jako černý samet noci
/ i tím si byl už vlastně jist /
..že pronikne mi hrdlem zvoucím
A já budu si skrz něj číst…
Inspirace silou blesku...pro všechny zasažené inkoustem ...modré světy vznikají po VELKÉM TLESKU!
Tleskám tetovanou dlaní..
05.02.2011 21:07:00 | zvířenka
To Špáďa;
tleskám a věřím, že té, co si to přeje, pošleš svoje rýmy!
tak jako já jen tomu jedinému skládám své fantazie
v nichž představa i prožitek skutečně láskou žije
v nichž touhy zapsané. A ryzí cit tam s nimi...
05.02.2011 20:32:00 | šuměnka
Na špičce prstu
kapka tvého já
v úbělu pletí dokreslená
jak drobné ex libris lásky
kamej z klenotnice rodu Spada
záhada v kročejích
v závratích tanec
onyx v proměnách
ach
jak gurmánem být
pít...z tvé číše...
ST
05.02.2011 18:35:00 | Mbonita
Šuměnko, další pecka!
a vskutku ..umělecká..!!
- - - - - - - - - - - - - - - - -
Indián v dáli stál
Uslyšel dlaní tlesk
Reakce na signál
Zmámil ho Z E M Ě lesk
a dech, co od N Í vlál
Nebe J Í na hlínu
maluje inkoustem
Rozvírá krajinu
Poznává s Inkou sten
když kreslí po klínu
Tvární J I do krásy
v zákoutích, záuší...
Dál O N A mokrá si...
On v slasti netuší
že modrá dochází...
Vzpomněl, co kdys děl děd
co k žití přísluší:
jak Z E M I provonět
s příchutí moruší...
Dlaní J Í hladit květ!
Pochopil z J E J Í C H gest
že touží brázdit prsť
vyvrásnit kličky cest...
Tak jemně vede prst
co umí dotek vnést
A poté tlesk jak May
O N A se roztekla...
Na duších cítí ráj
I noc ta poklekla
když spolu usínaj
05.02.2011 13:35:00 | Špáďa
V souznění barev,
co z dlaní vyvěrají
V propojení citů,
co v tělech promítají
Lidskost
05.02.2011 07:23:00 | labuť