Dvě dlaně mám
i peklo jimi proteklo
štěstí pár buchet upeklo
a nezbyl ani drobek...
Láska mi mávla z rozjetýho rychlíku,
srdce sevřené svěrací kazajkou
buší komorama do polstrovaný zdi,
čeká, až ten vlak zastaví
a láska využije návštěvní dny...
Ta holka zbloudilá
sloupne srdce sevření
jak kůru z pomeranče,
šťavnatý plod zmatený rozhýbá
a jen tak mimochodem pozdraví,
nazdar cizinče...
jako bych měla pocit, že láska je ve všem kolem.. moc hezky jsi báseň napsala.. děkuji za příjemný pocit
10.02.2011 15:01:00 | zelená víla
i moje láska je jak zvláštní návštěvník
jak bandita, co přepadne mě v tichu noci
a zacpe ústa, aby nebyl křik
pak mě chytne dlaní v bocích
a bere si /a nejen tělo, i duši, srdce, city /
a potom s pytlem naditým se jednoho dne rozloučí
/ tak zvláštně, s bolestí a krutou ranou /
a já jen sedím, s jistotou, žena mě jiný neskočí
však čím víc bráním se, tím spíše projde branou...
09.02.2011 11:07:00 | šuměnka