Anotace: Člověk se celý život učí, aby pak k stáru poznal, že o jeho zkušenosti nikdo nestojí.
Chtěla ses učit, moje malá,
pár věcí lásky základních,
abys jak růže rozkvétala
do krásy v něžných dlaních mých.
Tvé tělo dosud v sobě chová
čistotu, co má padlý sníh,
tvá ňadra kvetou do růžova,
tyčí se v krásných obloučcích.
Tvé rty jsou jako poupě dvojí,
jež na polibky čekají,
záhyby látky sukně tvojí
až k zemi lásce smekají.
Talent neskryješ, ...až mně zdá se,
tuto noc pod mou výukou,
maturu složíš v plné kráse,
...příště pak školu vysokou.
Hezké, máš pravdu nestojí o naše moudra, je jiná doba. Vyletí z hnízda, zatřepou křídly rozletí se do světa a už nás nepotřebují, mnozí rodičové jsou jako žebráci, co čekají na kousek lásky a někteří se jí nikdy od svých dětí nedočkají.
13.02.2011 14:18:00 | carodejka