.
usmívala se
prudkému dešti
a vztáhla paže
do počasí
mokré řasy
přimhouřila
možná zimou
zachvěla se
právě když jsem
poztrácel prsty
za jejím pasem
zachtěla si
napřed na
mokré čelo
a hned na rty
mne políbila
a potom se
zase podivně
a moc hezky
do počasí
jak tam v dešti
sama stála
dodaleka
usmívala
.
některé úsměvy jsou jako zbraně hromadného ničení...
a teď braň se, když chceš :-)
22.02.2011 20:47:00 | spare