H o u p a l i se
na souhvězdí Vah
/ ona na jižním, On na severním klepetu /
A byli zárukou vesmírných rovnováh
té velmi zvláštní mise
v níž ona hrála princip, On zase asketu
/ takový manicheismus kosmologie /
Viděli světlo vlastních hvězd
Vnímali cit, který z nich ožije
Slyšeli kdesi na pozadí šum
A měli sílu úděl nést
Však ochutnali nerozum…
Zvládali časoprostor, hmotu i energii
i přesto spravedlnost přenechali Astraii
a vnořili se kdesi na pozadí odrazu
do neviditelného vyvěrání
do kolébavě potácivých obrazů
do pokroucených konstrukcí a tkání
do věrohodné budoucnosti sdílení
až ucítili pohyb i magnetické mrazení…
Hledali způsob k proniknutí
/ otřela se mu o zápěstí /
a když ucítil zavanutí
…už uměl chutnat jí i mlh svit v rukou nésti…
časoprostor a já v něm pospíchám
ale pomalu s rozvahou.
Dotýká se,maluje krásu
kterou tak ráda vnímám.
Jste tu a já proplouvám
vlastně se vznáším
je tu nadčasová atmosféra... ST
21.02.2011 10:01:00 | Tanzania
To Špáďa;
je milé, že mé "hraní si" někoho takhle baví...
že vnímá obal stejně jako podprahovou zónu
že prostě čte a kóduje to pravý
co je tam někde zapsáno, jak mimořádný bonus...:)
21.02.2011 09:44:00 | šuměnka
Nemusím zjitra láhev sektu
se kterou bych se k PC vlek tu...
Tvůj šumný nářez intelektu,
co rozdáváš tu bez respektu
— ať čtenář spílá, nebo klek tu —,
zas ze mě vrstvu bahna svlék tu...
Na Modré nemít ranní lék tu,
asi bych dávno se vším sek tu,
manicheistů našel sektu
a vyvoleným naslouchal.
Dnes zrána Špáďa opět smek tu.
Dál na nás svůj třpyt z Kosmu val!
21.02.2011 09:15:00 | Špáďa