Já nevím, jak Ti říci…
že vůně Tvá je jako lesy rozšumělé
Tvá ústa jako oheň na hranici
Tvé dlaně jako pěna oblačná
co noc mi k spaní každodenně stele
a klín Tvůj cesta do lačna
i pohled za světlicí…
Já nevím, jak Ti říci…
že náruč Tvá je louka posekaná
Tvá vášeň jako střela v brokovnici
Tvá chuť jak miska laskomin
co po lásce se ochutnává zrána
a žár Tvůj jako buket vín
i souleh ve zvonici…
Tvá touha lehce rozšumělá
jak řeky, bory na skalinách
a v sadě už ti pučí květ
jen slepý by moh' nevidět!
03.03.2011 12:05:00 | Zasr. romantik
Slovy nelze..je to na zdech napsáno, když vracíme se touhou opojení z výletů po jamkách podkoleních...
A říkat to se nevyplácí..kouzlo se totiž rychle ztrácí...vyprchává..
mlčení budiž velká sláva...
02.03.2011 10:58:00 | zvířenka
Až smočíš si rety do vína,
večer mu všeptáš... do vlasů,
když žena se s mužem protíná
— nelze to zvládnout bez hlasu —,
teprve žití začíná...
01.03.2011 14:08:00 | Špáďa
krááááááááááááááásně jsi to vyššššššššššššuměla .....jéé moc hezky....kéž by tak adresát uměl slyšet to šššššššššš...
01.03.2011 11:49:00 | Nút
nevíš jak říci..:)Vždyť už si to řekla a nádherně!Krásně smyslně :)
01.03.2011 11:35:00 | xoxoxo