Jezero Jara..

Proč v Lacus Veris sám na Měsíci
vyhlížím jaro?
s podivením dí titíž skeptici
jež se potížím

stejným vyhnuli dole na Zemi
hlavami kroutí
reprezentativními frázemi
mé sny nezhroutí

promrzlý na kost drtím v prach skály
třasavkou těla
dokud se s nimi neodkutálí
fikce utkvělá

živena zde žádoucí obsesí
louže se jménem
jež lze vymýtit snad těl kompresí
v terapii snem

Tvým, nepodobným výš popsanému
vítání jara
navzdory rozdílu, mé, podstatnému
půlky snu z patra