Všechny cesty vedou k Tobě

Zvolna se probouzím do slunného rána
a přemýšlím nad snem, co vznáší se opodál,
otvírám víčka doteky Tebou vystlaná,
asi ses mi v noci zase zdál…

Vstávám a chystám si malou snídani,
myšlenkami si jen tak svobodně pletu,
mám hlad…a chci už zítřejší svítání
a tu chuť Tvých úzkých retů…

Blíží se poledne, tak pomalu plyne si čas,
ještě den než budu louka čerstvě rozkvetlá,
dlouhé usínání než uslyším Tvůj hluboký hlas,
takový, který bych si s nikým nespletla…

Než začnem´ poslouchat vzájemné dunění
a tisknout se k sobě od kolen až k ramenou,
pár chvil, než se tvář v mysli promění
a oddechovat bude těsně přede mnou…

Už se těším na zvýšenou rychlost tepu
a do zákoutí těl příjemné rozlévání,
až tam na nádraží trefím i poslepu
a podle vůně najdu Tě bez zaváhání…