Láskou poblázněná,
kradu hvězdám jejich
prach,
/některé jsou ještě
v plenách .../
.
.
a hledám nás dva v
kometách...
.
Ve snech políbená,
šťastně ležíc
na zádech,
tmou pak skromně
pohlazená,
schovával ses
ve stínech
/na mých rtech…./
.
.
a
-
l
-
e
jsem tu jen já
a můj vzdech…
/ tomu říkám pech …/
Nikdy neříkej nikdy. Taky se mi to někdy stává, než usnu,a potom do tebe praští realita...
09.07.2011 15:37:00 | jehlaspichlas
Az ziram, ze ze jde spojit vermirna tematika s versi.. bohuzel i pech patri k zivotu.
15.06.2011 11:36:00 | Nergal
vzpomínky někdy až trýzní
po teplých rtech žízní
z nichž se ozve lásky vzdech
to potom nebude pech :-)
05.03.2011 20:39:00 | Kars