ŠTĚDRÝ DEN

Anotace: Ukázka takové malé sebelítosti...člověk si tak sedí sám pod vánočním stromkem,v klíně svírá jen svou samotu,ačkoli sám není a objímá svá kolena pohupujíc se přitom dopředu a vzad,obklopen čtyřmi jen stěnami,vlastními chmurami,hecován svými myšlenkami...

Za okny se stříbro třpytí
zlákat jím se nechám ven.
Brouzdám sněhem v ulicích,
- dnes je Štědrý den!

Vločky padaj, zmíraj v dlani,
mě na mysli sen.
Naň čekám. Však že nepřijdeš mi
vím - aň v tento den.

V Americe, kdes daleko jsi.
A přesto krůček zdá se jen!
Tak udělej ho, chci být s tebou
- vždyť je Štědrý den!

Kraj se šeří, zvony bijí.
Je tu Štědrý den.
Mé slzy lásce rozkřikují
tvoje jméno . . . (Zwen).

A sama, v rohu schoulená
přečkávám ty chvíle.
I beru nůž, svět odřezávám,
pro své velké cíle.

Cíle, kterých nedosáhnu.
Cíle, kterých není.
Tak vpustím ostří do tepen
a zemře utrpení.

Ach Bože. Proč mne neslyšíš?
Cos v životě mi dal?
Hleď – vlastní rukou ve svou šíji
si vytetuju žal.

Rty se krví zalévají
i zposled šeptaj - Zwen . . .
Oči schnou již, srdce slábne.
Dnes je Štědrý den.