Pokaždé

Pokaždé…když zavřu oči,
jsi má vnitřní stráž,
aniž někdo tuší,
vidím Tvé rysy,
husté obočí,
neoholenou tvář
a strašně moc
Ti to sluší…

Pokaždé…když zavřu oči,
když mysl se zasnívá
a vzpomínky vyjdou z úbočí,
cítím Tvé rty,
jemné a vlahé,
a dech, co mě zahřívá,
proč jen tyhle chvíle
jsou tolik drahé…

Pokaždé…když zavřu oči,
před chvilkou ponurou,
když slunce se nesluní
a na moment zhasne,
vidím ty Tvé
černé knoflíky
s hnědou konturou
v zelené tůni,
proč jen jsou
tak krásné…

Pokaždé…když zavřu oči,
když nejsem mezi všema
a ostatní neruší,
vidím ten poklad,
co uvnitř skrýváš,
nádherné srdce,
snad možná duši,
to, co v sobě
snad nikdo nemá…

Pokaždé…když zavřu oči,
když vnímání se vyprostí
a čas zvolna plyne,
vidím to kouzlo
uvnitř Tvé bytosti,
nenahraditelné
a jediné…

Pokaždé…

ani ty oči
nemusím zavírat…