Odpusť mi to lásko, že mám mokré tváře,
že mé slané slzy, vsakují se do polštáře,
odpusť mi to lásko, že lesknou se mi oči,
že mé studené slzy, moje řasy smočí.
Odpusť mi to lásko, já měla bych se stydět,
ty mé slzy, nikdy, si nezasloužíš vidět,
odusť mi to broučku, já jen mám někdy strach,
že tvá láska ke mně, promění se v prach.
Odpusť mi to lásko, tohle neměl bys číst,
víš, v srdci mém, bylo pár prázdných míst,
ty slzy jsou ze stesku, z lásky a mnohem víc,
odpusť mi lásko, že nevím, jak všechno ti to říct. . .
..nic zlého jsem mu neprovedla,i když to tak asi z té básničky vyznělo; jemu bych nikdy neublížila...mám strach mu říct o minulosti, když mě ještě neznal..tedy, spíš nevím jak začít a vlastně jestli by to k něčemu bylo dobré, krom toho, že by mi spadl kámen ze srdíčka...:(
09.03.2011 20:04:00 | Jean89
Někdy přijdou chvíle, kdy už nejde mlčet. A taky jsou chvíle, kdy mlčet není dobré....Na to ale člověk musí přijít sám...
08.03.2011 23:31:00 | voslík