***
Ten kousek vydrolené cesty zarostl trávou
pomněnky se nesměle tlačí tam, kde ještě nedávno stopy mamuta tříštily sklo
já se bál, že neulovím ani kůži na mokasíny pro stopy bez krve
Až k večeru unaven usedl na rameno a já ho vzal, jako dárek
otakárek v dlaních polechtal, ty ses smála
Všechno kolem zavánělo dálkou, bylo tak neskutečně blízko, že jsem se dotkl
jen letmo, vícekrát s něžností miloval
Dalas mi pít, hrdlo prahlo rozkoší, objetí však málo, láska na zcestí
kde plno neřestí rozdává trofeje z mastodontů
Jen kousek vydrolené ...
***
ty city umíš tak droleně vydrolit.. to uvnitř vnímané člověk těžko umí vyjádřit.. tedy já..
20.03.2011 02:08:00 | zelená víla