Až se tvé oči probudí do chladného rána
a ze stromů bude padat zmrzlý sníh,
za mdlého rozbřesku je má báseň rozepsána.
Cosi mi řeklo, že ti ji poslat smím.
Přečti ji, prosím, ta slova jsou jen pochytána,
z myšlenek, pocitů, o čem člověk sní.
Svítá už - obloha je ještě rozestlána
a chladný rozum nad citem stále bdí.
Láká tě snad maličko má uzamčená brána?
A potom rád od ní zahodíš můj klíč.
Nejsi má kořist, co smí být smutkem rozsápána
a já bych nesměla jít tvé touze vstříc.
krásná
28.03.2011 21:55:00 | Lilien
Mauro, Tvá báseň je pro mě perfektní... má vše, co v ní člověk chce a může najít... stačí opravdu jenom pozorně číst. ST!***
13.03.2011 21:00:00 | NikitaNikaT.
Já vím, gabkine, tušila jsem, že budete nadávat o))). Slibuji, že budu psát o jaru až do léta.
12.03.2011 23:49:00 | Maura