Mýtina uprostřed lesa,
kde milenci vzývají nebesa,
v milostném tanečku,
když hvězdy padají,
to oni nevnímají.
V objetí stoupají
a klesají,
tak rytmicky,
tak lyricky.
Propojeni v myslích,
i fyzicky.
Vzdávají lásce hold.
A-moll-b-moll-c-moll,
všechny tóniny milostné poznávají.
Skládají melodii,
co chtějí si pamatovat,
vtisknout srdci,jako relikvii.
Hvězdný déšť již dávno ustal,
a černá noc ustupujíc slunci,
ztrácí je z dohledu.
Nikoliv zvířecích však pohledů,
nejsou ušetřeni,milenci.
Snad celý bor,sešel se tu dnes.
I ptáci z hor,
zpěváků to chór,
nechť roznesou tu zvěst,
musí lidstvu vyprávět,
že proto,se ještě točí svět.
Kolika človíčkům asi ,ta báseň ,,něco,, připominá.....děkuji i za ně. :-)
25.03.2011 14:13:00 | Azure angel
Zajímavé pojetí, ale velmi dobré na počtení, lehce vede k zamyšlení a při čtení, nevím proč, vzpomněla jsem si na film Jestřábí žena, který mám moc ráda. ST!***
14.03.2011 20:25:00 | NikitaNikaT.