Bez ozdob

Srozumitelně, bez patetie
vyprávím, jak se mi tu žije.
Jsi pryč a mě tu
na pospas světu
necháváš schoulenou,
malinko skoulenou
vínem a cigaretou.
Nohy se trochu pletou.
Čistě bez sentimentu
kapičku krve ze rtu
polykám bez vzdechu.
Není mi do dechu,
raději nadýchám.
Uprostřed dlaně mám
jahodu, která se
díky svojí kráse
hodila do básní.
Jenomže co já s ní?
Rodí se, tmavá,
nezajímavá
básnička o tobě.
Prostě a soudobě
nocím až do rána
věnovaná.
Bez špetky naivity
spisuju tyhle věty.
V nich suše, bez příchutě,
říkám, že miluju tě.