Ztracená v uličkách pocitů a přání,

Anotace: co víc k nadpisu dodávat?

Ty se mě svými rty něžně dotýkáš,
jen Ty mi poctivě nasloucháš,
jen Ty dokážeš mi rozumět,
věci pamatuješ si nazpaměť.
Ztracená v uličkách pocitů a přání,
zcela nepochopena v lidském kolísání,
toužím pohladit blízkostí co hřeje,
říkat si pořád ještě je tu i naděje.
Pláč bortí slzy přes mou tvář,
z Tebe se stal můj lichvář,
chtěla bych vrátit čas
a udělat to jinak zas!
Krásné chvilky jsme zažili,
nevím o co se vlastně snažili.
O sen nebo lež naší?
Co by bylo snažší?
Chtěla jsem žít s nadějí
a třeba i s Tebou potají....