Spadla jsem...
a ta spousta krve,
nevyděsila mě prve,
jako výraz tvojí tváře,
ten mě dusí, ten mě páře...
Vstala jsem a šla dál,
lehký větřík líně vál,
poslední sníh teskně tál,
a ty jsi, nedaleko stál...
Klopítla jsem,
neudělal jsi nic,
přestože jsem,
nechtěla víc,
než něžné objetí,
ale ty o citech,
nemáš žádné ponětí...
"jako výraz tvojí tváře,
ten mě dusí, ten mě páře..."
Dobré!
17.03.2011 22:14:00 | Juan Francesco de Faro