Zeptej se

Zeptej se vody, co utíká z výmolů,
zeptej se, jak se jí dneska tryská
a proudí z nejvyšších vrcholů
a ona Ti řekne, jak se mi po Tobě stýská…

Vyslechni Slunce a jeho zlaté permoníky,
jak se jim dneska svítí navenek,
kam umístí paprsky své průsečíky
a oni Ti ukážou obsah mých myšlenek…

Zeptej se kapek deště, co o zem pleskají,
zeptej se, jak rychle se půda promočí,
co zůstává a co se v prohlubních utají
a oni Ti řeknou, jak zbožňuju tu četbu očí…

Podívej na nebe a zeptej se mraků,
jak jen se jim stíní lidem pěším,
jestlipak snadno uvádí je do rozpaků
a oni Ti pošeptají, jak moc se na Tebe těším…

Zeptej se duhy, větru a hukotů sovích,
i jablečné aleje, co je ještě mladá,
všichni Ti stejnými slovy odpoví…
šepotem, jak mám Tě ráda,
jak Tě miluju…



A ptát se nikoho nemusíš…