S hvězdičkami v očích

Od té doby, co více Tě znám
a má hloub po ničem nestrádá,
od chvíle, kdy do náruče se Ti dám,
že tulíme se jak dvě malé lištičky,
to Slunce už ani nezapadá
a s měsícem mi do očí
kreslí hvězdičky…

Od té doby, co více Tě znám,
co duše je zbavena pout
a už nic jí nechybí,
od chvíle, kdy našla jsem pevný prám,
na kterém můžu plout,
snad všechno se mi tu líbí,
déšť hrající o větve stromů,
uspěchaný lidský cval,
cesty do školy a domů,
usínání i ranní probuzení,
s příjemným pocitem,
že nám život pokračuje dál…

Od té doby, co více Tě znám
a radost mě všude doprovází,
od chvíle, kdy si naši andělé
umyli svá křídla od sazí
a svět už nikdy neřekne,
že jsem tu sama…
…a ty sám,
poslouchám
kroky odcházející zimy,
mraky, co se kolébou,
jarní zpěv ptáků
a chce se mi zpívat s nimi
a letět za tebou…

Od té doby, co více Tě znám,
co přišel jsi sem zčistajasna
a neodešel ihned zpátky,
poznávám, jak je Země krásná
tím, co v sobě má,
a co se v ní odehrává,
poznávám tajné vchody do pohádky
a ten pravý smích,
co svobodu mi dává
a s větrem se mnou mává,
že chce se mi brečet i smát,
od té doby, co více Tě znám,
od chvíle, kdy v srdci Tě mám…