ROZKOŠ NA DNĚ

Anotace: Jaro vystřídalo zimu, a chcete-li prapodivné touhy a rozkoše se probouzejí znovu k životu, tak jako v této básni.

Lékořice sladce provoní tvůj šál,
ve dne bloudíš, v noci jsi můj generál,
zítra v noci půjdu spát, zda-li dovolíš,
už dávno vím, že slzám kousek citu ukájíš.

Světlo uniká do proudů, mlhy očistí,
když srdce sčesáš do vlny od šití.
Vzdouvá se. Proč se k tobě proslýchám,
v tužbě, s tebou a v tobě hořce usychám.

Ve hvězdách je psáno, že ke mně chodíš spát,
nešťasten jsi, souzen byť, pukající kolohnát,
jsi jako motýl, který zatratil křídla,
ne lehce se bráníš, v leže vřídla.

Země strávená se dusí trávou,
jako rozkoš na dně s chutí zlátnou,
tvé obrysy, těch vábných nahých těl,
snad pokynul jsi očím mým, jenž si zřel.