Nezapomínám
a soudě podle halucinací,
je to stejné, jako by to bylo včera,
neb vidím Tě na každém kroku.
Jen teď vím, co dřív jsem nevěděla.
Ale cítím vůni březnového rána
s pozvánkou na snídani.
Nezapomínám...
... a děkuji Ti za ni.
Vůně dnes stoupá z čaje jiná,
a nedívám se do očí,
přesto to nic neznamená,
ony to smysly otočí.
Ony si hrají s duší, tělem,
tak jak si srdce poručí,
ony jsou dnes mým cenzorem,
tohoto smutného výročí.
Ony si jak Pán vymínily,
že dnes se kalendář posune,
zpět na tu drahou chvíli,
kdy nedozvěděl jsem se ne...
23.03.2011 08:06:00 | Difficilis