Lásko neodcházej

v záklonu nebesa vzýváš
ať nad Tebou se smilují
prosíš je a ruce spínáš
nechť se lidé milují

rmoutíš se, máš pocit viny
pláčeš a jsi zoufalá
Tvé srdce halí černé stíny
citíš, že jsi selhala

sebe sama dokola se ptáš
proč není všechno jak má být
tak zbytečná si připadáš
už nechceš v tomto světě žít

však naděje umírá poslední
a ty nikdy nevzdáváš se boje
mnoho lidí o Tobě stále sní
a nechce víc, než požehnání tvoje

na kolenou Tě prosím
LÁSKO neodcházej
i já Tě ve svém srdci nosím
tak zůstaň
a navždy životem nás doprovázej