Anotace: Napsáno pro V.M., která tohle prožila a dlouho netušila jak to vlastně je! ;)O něčem ukončeném a znovu obnoveném. Jeden z toho vždycky vyjde s prázdnou...
Zklamání za zklamáním provází mě zas,
ve tvých krásných očích zůstal už jen chlad.
Tak už nebudu tě dál trápit,
můžeš se ke své ženě vrátit.
Na naší vášeň a touhu - snad radši zapomenout chtěj
a vedle své ženy zas" už jen usínej.
Vedle své ženy v posteli z ledu,
má náruč na chvíli snad dala ti něhu?!
Navždycky zůstaneš v mém srdci dále,
i přesto přes všechno miluji tě stále.
Nevím však dokážu li se s tím smířit,
když život mi do tváře zas pistolí míří.
Už z jámy hluboké, nebudu mít jak vylézt,
snad jen, že anděl by na pomoc přilét.
Ale to tys byl ten anděl co na pomoc přilét,
ten co mi pomohl z té jámy vylézt.
To už je dávno však --- dávno,
co v knihách osudu je tohle psáno.
Má láska bohužel nedala ti zapomenout,
tak už jdi - jdi..
já prosím tě na kolenou,
netrap se dál a jdi za svou ženou.
Už navždy..
Amor si bohužel nevybírá,která dvě srdce skolí,připoutá k sobě šípem.Jako by se bavil vlastní škodolibostí.A ještě horší to bývá,když se jedno srdce z toho šípu vysmekne.Potomuž není cesty zpět.
Jen smutek a odavzané přijetí kruté pravdy.
25.03.2011 11:19:00 | Marcone