Návštěvnost
..promlouvání..
..promlouvání..
Tak objala jsem aspoň kmeny stromů
když Luna temnou nocí plula
Svázaná na zemi
jsem prosila ji; promluv
a vyslov, kde je síla orákula…
*
Větve mě hladily
neb slzy skrápěly jim kořeny
a křídla netopýrů zašuměla výš
Jde cesta ku cíli
A kroky, ač jsou tuze zmoženy
tak skrze srdce pořád jsou Ti blíž…
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisksblížení dálek...
29.03.2011 13:58:00 | enigman
Také někdy obejmu stromy jde s nich síla....ST.
27.03.2011 09:16:00 | ZILA78
jde od srdce k srdci..
26.03.2011 20:24:00 | Mbonita
ooh,oprávněně ST!
To je mńamka!
:-)
26.03.2011 14:59:00 | Sisinka
Opravdu smuténková, stýskací slůvka... která vrývají se do srdce, pro mě dávno vzpomínky ztracené, ale někdy můžou ještě přijít... ST!***
25.03.2011 20:27:00 | NikitaNikaT.
Když se nám stýská
a srdce bolí,
s něhou objímáme stromy.
Dotek je tak živý,milý,
větve se na ruce mění,
a míza jeho do nás vstoupila,
aby nám slzy osušila.
Šuměnko, krásně šumíš se stromy. ST***
25.03.2011 20:12:00 | Tamara
Příjemcovo srdce plesá!
Těší se na další esa!
(Nespoléhat na nebesa!)
25.03.2011 19:29:00 | Špáďa
Stromy nám předávají někdy tolik potřebnou energii...
Moc moc hezká:-))))
S.T.
25.03.2011 14:09:00 | Marcone
Krásné zašumění z větví stromů
Když trápí srdce, co jde samo domů
25.03.2011 14:03:00 | labuť