Jsou Dvě a přitom žádná

Jsou dvě a přitom žádná


Jsou Dvě a přitom žádná,
a já jsem jenom nikdo.
Osud si to zřejmě žádá,
abych tak také zůstal.

Jsou Dvě a přitom žádná,
a já jsem jenom nikdo.
Láska je holt v tomhle zrádná,
vlastně už to víte… kde kdo.

Kdo jsem, jaký jsem a čím že budu,
se dovím, až zbavím se studu,
až za svým cílem přímočaře půjdu.

Ale teď jen nikdo jsem,
a pro ty Dvě tam někde v dáli,
jsem jen hloupým snem,
kterému se napřed smáli,
a pak plakali.

Jsou Dvě a přitom žádná,
a kdyby jedna z nich jen trochu chtěla,
mohla by se mnou,
cokoliv si dělat.