Láskyplné vězení

Nad horami sedí mlha,
tichá, pokojná, jak moje vina,
provinil jsem se láskou k tobě,
podle paragrafu měl bych si odsedět
sto let ve tvé cele bez vody, bez jídla,
po tvém boku pomalu umírat,
nevěřím na štestí, které život opouští,
nemám v úmyslu čekat někde v ústraní,
až můj čas tady zemina obalí,
někdy v srdci z toho zabolí,
my spolu,
na téhle zemi zestárnem,
až vyleze mi první šedivej vlas,
na čele hluboká vráska,
ty se snad budeš tak krásně smát,
navždy budu tě milovat,
lásko má jediná.