Jarní sonet

Na prstu otlak od prstýnku,
v tváři vrásku ženáčů,
oči visely chvilku.
Oči lásky hledačů.

A co když jde o menší mýlku?
Po ženatých nepláču.
Kapka potu na knírku.
A úsměv rozsévačů.

Večerem zahrada zavoněla,
na cestě svítil oblázek,
měla jsem mnoho otázek.

A tak jsem se nočním chladem chvěla!
Pryč s nevěrou, ty zakletý!
Než sex, radši psát sonety.