Je to tou dálkou,
tou touhou mou,
líbat Tvá ústa,
měsíc mít nad hlavou.
Ráda máš slunce,
louku rozkvetlou,
z kopretin věnce,
hlavu mi popletou.
Duha je stuha
a stín musí být,
měsíc se snaží,
za mráček šedý skrýt.
I dálka má své kouzlo,
pro slůvko, které sklouzlo
sem za mnou,
obrazovku modrou.
A znovu loukou
se procházím
i když Tebe
tu zrovna nenacházím.
Věnec pletu Ti z květů,
znovu ráda Tě spletu,
lásku do srdce Ti vtetuju,
pro tenhle okamžik…
… který Ti věnuju.
A omotám si Tě svojí duhou,
chci být na Tvém těle stuhou,
měsíc se bude rdít,
až bude nás milování…
… znovu ve své moci mít.
02.04.2011 11:32:00 | NikitaNikaT.